Jantar – zkamenělá pryskyřice stromů třetihor

Jantar – fosilizovaná pryskyřice pravěkých stromů

Jantar je přírodní organický materiál vzniklý dlouhodobou přeměnou pryskyřice dávných stromů. Z mineralogického hlediska nejde o skutečný minerál, protože nemá jednotné chemické složení ani pravidelnou krystalovou strukturu. Přesto je tradičně řazen mezi organické drahokamové materiály a po tisíciletí se využívá k výrobě šperků, korálků, ozdobných předmětů a sběratelských exemplářů.

Nejčastější je žlutý, medový, zlatavý, oranžový až hnědý jantar. Existují však také kusy bělavé, krémové, načervenalé, zelenavé nebo velmi tmavé. Průhlednost se pohybuje od téměř čiré až po zcela neprůhlednou. Zakalení mohou způsobovat mikroskopické bublinky, drobné částice, rostlinné zbytky nebo změny vnitřní struktury.

Některé kusy jantaru obsahují zachované části rostlin, pylová zrna nebo drobné živočichy, kteří se zachytili v čerstvé pryskyřici ještě před jejím ztuhnutím. Tyto inkluze mohou mít významnou paleontologickou hodnotu. Většina běžného jantaru je stará desítky milionů let, přičemž jeho stáří a původ se liší podle konkrétního naleziště.

Jak jantar vzniká

Jantar vzniká z rostlinné pryskyřice, kterou pravěké stromy uvolňovaly při poranění kůry nebo jako součást své přirozené obrany. Čerstvá pryskyřice stékala po povrchu stromu, zachycovala drobné nečistoty, části rostlin a někdy také hmyz nebo jiné malé organismy.

Po dopadu na zem nebo do vody byla pryskyřice postupně překryta sedimenty. V prostředí s omezeným přístupem kyslíku následně po miliony let probíhaly chemické procesy, zejména polymerizace a oxidace. Původně měkká a lepkavá pryskyřice se tak postupně měnila v pevný, stabilnější fosilní materiál.

Mladší, méně dokonale přeměněné fosilní pryskyřice se označují jako kopál. Rozlišení jantaru a kopálu nemusí být pouhým pohledem spolehlivé, protože oba materiály mohou mít podobnou barvu i vzhled. Odborná identifikace se proto opírá o fyzikální vlastnosti a laboratorní metody, například infračervenou spektroskopii.

Hlavní naleziště jantaru

Jantar se vyskytuje v usazených horninách různých geologických období. Materiál z jednotlivých oblastí se liší stářím, chemickým složením, barvou, průhledností i typem zachovaných inkluzí.

• Oblast Baltského moře: nejvýznamnější světový zdroj jantaru, zejména odrůdy známé jako sukcinit. Významné výskyty jsou spojeny s Polskem, Litvou, Lotyšskem a Kaliningradskou oblastí.
• Dominikánská republika: známá vysoce průhledným jantarem, četnými biologickými inkluzemi a vzácnými kusy s modravou optickou fluorescencí.
• Myanmar: barmský jantar neboli burmit pochází převážně z křídových sedimentů a je významný mimořádně zachovanými fosilními inkluzemi.
• Mexiko: oblast Chiapas poskytuje žlutý, oranžový až načervenalý jantar, často s dobrou průhledností.
• Ukrajina, Rumunsko, Itálie a další oblasti: poskytují regionální typy fosilních pryskyřic s rozdílnými vlastnostmi a geologickým stářím.